Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zase mi nevěříš?

Jasně, nikdo rodičům nebere jejich vlastní zkušenosti. Ale sami si občas něco přikrášlí ve svůj prospěch, někdy trochu zalžou, občas na něco zapomenou a pak se vymlouvají, že dělali, co mohli, ale že to opravdu nešlo. Takové to "podle sebe soudím tebe" už dávno neplatí.

I když tě už několikrát nachytali při zapírání a podvodech, nemají právo tě křivě obviňovat a dělat si o tobě mylné představy.


Kde se vlastně v tobě bere ta potřeba uhnout nebo obejít? Je to paradoxní, ale odmala tě nejsilněji ovlivňují rodiče. A právě ti šlápnou kolikrát vedle.


Nechávají se zapírat do telefonu, často si neodpustí různě peprné komentáře na cokoliv. A i když sis to nikdy neuvědomovala, tento vzor jsi se snažila podvědomě vždy napodobovat.


Jak s tebou vaši odmala mluví?

Myla sis ruce? Čistila sis zuby? Později pak: Připravila sis věci do školy? Učila ses? Určitě jsi často odsekla JO. Útoky, výčitky, to trapné moralizování a příkazy. A ty mají k dialogu daleko. Jak potom můžeš s rodiči v pohodě komunikovat, když tě k tomu nevedli a neučili?


Další problém je také v tom, že vidí rodiče hned všechno černě? Jestliže od druhého očekáváme jen to dobré, tak se zvyšuje pravděpodobnost, že opravdu takový bude. Tahle rada platí oboustranně – jak pro rodiče, tak pro tebe. Dej i rodičům znovu a znovu šanci a uvidíš,že vaše komunikace jenom pokvete. Dokaž vašim, že je v tobě kus dobrého a přesvědč je o opaku. Udělej se sebou změnu a uvidíš, co se nejen doma začne dít. Na dobrý začátek není nikdy pozdě.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář