Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak psát povídky



Asi nejsem ten nejpovolanější člověk, který by vám měl poskytovat rady ohledně psaní, ale zkuste si přečíst tento mini návod. Rady jsou od Stephena Kinga a jeho si přeci jen stojí za to poslechnout. Uvidíte, že se pak nejen zvýší kvalita vašeho psaní, ale vás začne i mnohem více bavit. Věřte mi, já se těmihle radami také řídím...

Nejzákladnější zásady správného psaní:

* Nikdy se nenaučíte dobře psát, aniž byste hodně nečetli. Za prvé si tak ověříte, jestli je váš úžasný naprosto neotřelý nápad skutečně tak originální, jak si myslíte, anebo je to jen něco, co před vámi napsalo už stovky spisovatelů. Za druhé zjistíte, jak konstruovat věty, kolik popisů do správného díla patří a jak vypadají živé nevyumělkované dialogy.

* Další zásadou je i hodně psát. Nikdy se nenaučíte nic jen teorií. Musíte si to vyzkoušet i v praxi. Stanovte si svůj denní limit, kolik napíšete ( bohatě stačí třeba stránka denně ) , ale toto předsevzetí skutečně dodržujte. Po pár dnech ( spíše týdnech a měsících ) poznáte, že vás slova začínají poslouchat a vám se konečně daří přesně vyjadřovat to, co chcete.

* Můžete psát o čemkoli, ovšem jen pokud je to pravda. Určitě teď na mě začnete křičet, že by se tak nikdy nemohlo psát SFF. Proto to trochu víc osvětlím - pravdou se myslí to, aby postavy jednaly reálně apod.

* Ze začátku pište o tom, co znáte. Usnadní vám to spoustu práce. Jste třeba instalatér. Co takhle tedy napsat něco o instalatérovi na kosmické raketě? Přijde vám to uhozené? Ale takovýhle román opravdu někdo napsal :-)

* A úplně nejzákladnější věc, kterou si zapamatujte, opakujte si ji před spaním, při sprchování, při jídle a nikdy na ní nezapomeňte: Lidé chtějí slyšet příběh. To, jak je to napsáno je až na druhém místě. Jestli se vám čtenáře podaří vtáhnout do děje, na nějaké stylistické chyby snadno zapomene.

Příběh nebo zápletka?
Zápletkou se myslí přesně daná osnova, kterou by se měl příběh odvíjet. Napíšete si body a přesně do puntíku tam směřujete svoje postavy. Není to trochu nuda? Většina věcí se dá již dopředu očekávat. Ale ani pro vás spisovatele to není žádný med. Víte, jak je obtížné pořád dávat pozor, aby vše navazovalo a ani omylem nevybočilo z řady? Nabídnu vám teď jinou variantu: příběh.

A jaký že je rozdíl? V příběhu ani vy dopředu nevíte, co se stane. Máte jen hrubou kostru. Většinu otázku: Co kdyby ... Co by se stalo, kdyby můj soused pašoval drogy a já na to přišel? A máme tu příběh jak vyšitý. Teď stačí do této situace umístit hrdiny a nechat je, jak se s tím poperou. A věřte mi, že to zvládnou lépe, než byste čekali.

Hrdinové příběhu
Nemusíte se obávat toho, že na začátku budou vaše postavy suché a nevýrazné. S postupem času, jak budete dopisovat povídku, budete i lépe poznávat své hrdiny. A to je právě jedna z těch nejzábavnějších částí psaní. Chtěla bych vás jen varovat, aby vaše postavy nebyly vyumělkované. Přestanou tak působit živě a ztratí se tím porozumění mezi autorem a čtenářem. Lidé se do hrdinů chtějí vcítit. Sice nevědomky, ale chtějí v nich poznávat sebe a lidi z okolí. A věřte mi, že Supermana nikdo v práci nepotkává.

Abych vám tvorbu živé postavy alespoň trochu usnadnila, dám vám jednu radu : Pozorujte lidi ve vašem okolí. Jak jednají, co říkají, proč se chovají zrovna tak a tak. Nejen, že vaše známé lépe poznáte, ale dostanete tak podklad pro nesčetné množství pestrých charakterů. Nechte čtenáře, ať mu i padouch přijde blízký. Ať se v něm pozná, bude se ho tak víc bát, než antihrdiny vystřiženého z nějakého comixu.

Při tvorbě postavy si musíte uvědomit ještě jednu věc : Každý člověk si o sobě myslí, že je hlavním hrdinou, považuje se za normálního ( ve většině případů ) a věří, že to, co dělá, je správné. Mějte to stále na paměti.

Umožněte čtenáři, ať si postavy zamiluje. Ať i padouch miluje rock, nebo dobře vaří. Lidé s nimi začnou sympatizovat. I když nevědomky. Pak jim přijdou mnohem reálnější a tím pádem i strašidelnější. Jen si uvědomte kolik lidí poslouchá rock. A jeden z nich klidně může být tím zabijákem, který pronásleduje vašeho hrdinu.

Popis
Dobrému popisu se naučíte jen tím, že budete hodně číst. Je těžké určit nějakou hranici, kolik popisu je málo a kolik už zase hodně. Příliš málo popisu způsobuje, že je čtenář rozčilený a krátkozraký, příliš mnoho ho zase utápí v detailech a odvádí od příběhu, který si hlavně chce přečíst.

Nejlepším způsobem, jak něco správně popsat, je vybavit si několik detailů, které jsou pro dané místo typické a ty pak sdělit čtenáři. Stačí čtyři pět nejdůležitějších věcí, které jsou charakteristické. Klidně popište jak jsou na stěnách hospody karikatury zpěváků, to místu dodává nějakou atmosféru, ale koho bude zajímat, že na pokladně je nálepka s fotbalovým týmem?

Také bych vás chtěla varovat přes příliš objemným popisem fyzického vzhledu postav. Když řeknu, že Carrie je neoblíbená studentka střední školy s uhrovitou pletí a šatníkem oběti módy, každý bude vědět, jak má vypadat. Je zbytečné dodávat, že nosí modré šaty s bílými puntíky a bílé podkolenky a pod pravým okem má pihu (pokud to není nezbytně nutné pro příběh! ). Ruší se tím porozumění, které má mezi čtenářem a autorem vzniknout.

Stejně tak vás na kolenou prosím abyste se vyhnuli hrdinově prudce inteligentních očí a hrdinčině rozhodné bradě. Fyzické vlastnosti nikdy nemůžou napovědět charakter hrdiny !

Dialog
Dialog je snad nejmocnější zbraní každého spisovatele. I když takový Lowecraft ve všech svých knížkách nenapsal snad ani jeden :-) Díky dialogu oživíte vaše postavy. Čtenář se najednou dozví, jak vlastně hrdina mluví. Jaké používá fráze, výrazy a nářečí nebo přirovnání, jestli se zakoktává, ale i to, jestli je vzdělaný nebo ne. Dialog je někdy označován jako nepřímá charakteristika postav.

I u dialogu se snažte, ať je co nejreálnější. Ať nepůsobí vyumělkovaně, ale co nejvíce živě. Opět mohu jen doporučit, ať si všímáte, jak mluví různí lidé ve vašem okolí. V dialogu je potom bez ostychu zkuste napodobit. Alespoň v začátcích vám to moc pomůže.

Závěrem
A co mám říct na konec? Nejlépe se píše o tom, co vás zajímá - vaše nápady, myšlenky a koníčky. Vyškrtejte co nejvíce příslovců, které nijak nesouvisí s příběhem a rozhodně nepoužívejte slovesa v trpném rodě!

Až vše dopíšete, přečtěte si to po sobě. Opravte stylistické chyby a faktické nesrovnalosti. A pak pár dní počkejte a přečtěte si to znovu. A znovu opravuje a vyškrtávejte ...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kopírování!

(marek, 14. 8. 2008 14:10)

zkopírováno!

Díky

(hippodamie, 28. 3. 2008 19:09)

Ahojky. Díky za tyhle rady. Zrovna se taky snažím něco napsat a tohle mi moc pomohlo :-)